Info o místnosti
Historie čaje - Evropa a západ
Evropané se s čajem setkali poprvé pravděpodobně prostřednictvím Arabů, protože v 10.-12. století se čaj z Číny hojně dovážel do zemí jižní Asie i do Afriky. Marco Polo ve svém popisu cesty po Asii čaj nezmiňuje, první zmínka v evropské literatuře pochází až z r. 1559 z pera Giovanniho Battisty Ramusia v díle Delle Navigatione et Viaggi.
Podle některých zdrojů dovezli čaj do Evropy poprvé holandští obchodníci v r. 1610, podle jiných to byli Portugalci. Velká Británie, později tak proslulá svým vztahem k čaji za těmito zeměmi z počátku zaostávala. Obliba pití čaje se zde rozšířila až po r. 1660 díky Kateřině Portugalské, manželce Karla II., která si jednak přivezla z domova truhlu svého oblíbeného nápoje, jednak manželovi přinesla věnem Bombaj, kterou zadlužený král obratem pronajal Britské východoindické společnosti.
Východoindická společnost měla monopol na dovoz čaje (jakožto i jiného zboží) do Británie a udržovala jeho vysokou cenu. Život obchodníkům Společnosti ztrpčovali pašeráci, kteří podkopávali její monopol a připravovali ji tak o zisky. Finanční krizi Společnosti v druhé polovině 18. století nijak nepomohlo ani to, že obyvatelé britských kolonií v Americe bojkotovali vysoce zdaněný dovážený čaj a raději se spokojovali s místními náhražkami, takže během několika let koncem 60. let 18. století poklesl prodej čaje v amerických koloniích z 145 000 kg na 240 kg.
Z důvodu zvýšení zisků požádala v r. 1773 Východoindická společnost britskou vládu o výhradní právo dodávat čaj do amerických koloniích včetně distribuce bez amerických obchodníků a bez placení amerických daní. Přestože tím cena čaje v amerických koloniích poklesla, místní obyvatelé byli touto monopolizací natolik rozhořčeni, že dříve než mohla být první dodávka čaje pod novými zákony v Bostonu vyložena, naházeli 16. prosince 1773 američtí patrioté převlečení za Indiány celý lodní náklad čítající 45 tun čaje do moře. Tato událost vešla do dějin jako Boston Tea Party a patřila mezi první jiskry, které rozdmýchaly americkou revoluci.
V r. 1834 skončil monopol Východoindické společnosti nad obchodem a na její místo nastoupila řada menších společností, mezi kterými začal konkurenční boj. Loď, která přivezla tohotoroční sklizeň čaje do Anglie jako první, ho mohla prodat za mnohem vyšší cenu. V té době tvořily většinu obchodního loďstva objemné indiamany, které sice pojaly velké množství nákladu, ale byly pomalé, takže jim cesta z Číny do Anglie jim zabrala téměř rok. Koncem 40. let vstoupili na scénu Američané, kteří jako první vsadili na rychlost proti objemu. Když v r. 1850 přistál v Londýně americký klipr po 97 dnech plavby (třetině oproti britským lodím), Britové se v rámci konkurenčního boje také vrhli do stavby štíhlých, rychlých kliprů namísto těžkých, pomalých indiamanů. Následujících dvacet let bylo svědky mnoha závodů, o to, kdo přiveze čínský čaj do Anglie jako první. Toto poslední zlaté období plachetnic ukončilo otevření suezského průplavu v r. 1869, který zvýhodnil dopravu parníky.
Zatímco byl do západní Evropy čaj dopravován výhradně po moři, do východní Evropy, jmenovitě Ruska, se čaj dostal po souši. Čaj byl poprvé u carského dvora představen jako jeden z darů od čínského císaře v r. 1618 a v r. 1689 byla otevřena pravidelná karavanní stezka z Číny do Ruska.
V 2. polovině 19. století se ale čaj do Evropy nedopravoval již pouze z Číny. Od r. 1839 začínali britští kolonizátoři zakládat čajové plantáže v Indii a po r. 1867, když houbová nákaza zničila cejlonské kávovníkové plantáže, se rozšířilo pěstování čajovníku i na Cejlonu (Srí Lance).
=============================================================================================
Čaj je nápoj, který nás provází každodenním životem a mnoha lidem se možná proto zdá všední a obyčejný. Je téměř neuvěřitelné, že se v Evropě objevil teprve před několika sty lety. Z nápoje nejbohatších se během staletí stal nápoj, který si zamiluje téměř každý.
Nikdo nedokáže přesně říci, kdy se čaj objevil a kdo poprvé smočil v této lahodné voňavé tekutině své rty. Legendy líčí jako objevitele čaje a zároveň skvělého léčitele čínského císaře Šen-munga, který si před bezmála pěti tisíci lety převařoval velmi znečištěnou vodu, kterou chtěl uhasit svou žízeň a do níž mu nešťastnou náhodou upadlo několik listů ze stromu. Rozhněvaný a žíznivý se tehdy sehnul a ponořil do čaje své dlaně, aby lístky z vřící vody odstranil. Byl omámen líbeznou vůní, která se linula z nádobky a rozhodl se čaj ochutnat.
Někteří číňané přisuzují čaji božský původ a spojují tuto tekutinu s buddhistickým mnichem Bódhirmu. Ten přísahal všem věřícím, že se bude po celý život modlit, vysílením však zanedlouho usnul. Mnich se velmi ropzhněval, že tak lehce podlehl spánku a ze vzteku si uřízl obě víčka. Na místě, kde se dotkal země, vyrostl keř, z jehož lístků se vyrábí nápoj oddalující únavu a povzbuzující tělo mysl.
Nejstarší herbář, jenž nese záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před 1500 lety. Legendy o zázračné moci čaje se však vyprávěly o mnoho staletí dříve. V 6. století se stal čaj nápojem aristokracie, o 4 století později byl nápojem všelidovým, nejspíše kvůli špatným hygienickým podmínkám, které v této oblasti nedovolovaly pít nepřevařenou vodu. Z čajových květů se vyráběly svíce do chrámů, z drobných lístků drahé cigarety a semena posloužila k lisování oleje. Za vlády dynastie Sung se největší oblibě těšil tzv. šlehaný čaj, jehož přípravu převzali Japonci pro svůj dodnes trvající čajový obřad. V některých provinciích bylo zvláště dbáno na přípravu žlutého čaje, jehož lístky musely být sbírány za ranní rosy. V době sklizně této mimořádné rostliny nesměly speciálně vyškolené sběračky pojídat žádná výrazně vonící jídla, k rostlinám směly přistupovat vždy jen po důkladné koupeli a v rukavičkách speciálně vyrobených pro tuto práci. Z dobyvlády dynastie Ming, tedy zhruba ze 14. století, pochází první zprávy o spařovaném čaji, jak ho známe dnes. Čína vyvážela do 1. poloviny 19. století nejvíce čaje na světě, díky britské koloniální politice však byla předstižena Indií, která i dnes drží prvenství ve vývozu čaje do celého světa.
Čaj se rozšířil také do Tibetu. Tamní kočovníci jej popíjejí s rozpuštěným jačím máslem a se solí, což je pro nás Evropany způsob naprosto neobvyklý. Míchání tuku a čaje mávšak v nehostinných a chladných podmínkách Tibetu dobré důvody � čaj má vysokou energetickou hodnotu a obnovuje tak síly lidí.
V Japonsku rostl čaj kdysi planě, později se však stal nápojem velmi rozšířeným a pro jeho přípravu se v 15. století začal uplatňovat čajový obřad převzatý z Číny. Japonské rodiny měly zláštní čajové pokoje nebo domky s velmi malými vchody, aby se každý, kdo chtěl ochutnat, musel před vstupem sehnout a vyjádřit tak pokoru tomuto nápoji. Tradice čajového obřadu se udržela dodnes, užívá se kvalitní čaj mačča, který se za pomoci nejlepšího čajového náčiní připravje až 4 hodiny.
V Indii, která byla dlouhou dobu anglickou kolonií, se skutečný zájem o čaj objevil až v 19, století. Dnes se za nejkvalitnější a nejdražší čaj považuje čaj z oblasti Darjeeling.
Na Cejlonu se začalo s pěstováním čaje tak trochu �nešťastnou náhodou�. Oblíbený zde byl především kávovník, který se zde kvůli rzi, jež zničila plantáže, nedal dále pěstovat. Na tomto ostrově se čaj cení podle nadmořské výšky, ve které roste. Nejkvalitnější čaj pochází z výšek okolo 2000 m.n.m. Platí zde pravidlo, že v čím větší admořské výšce čaj roste, tím je vyšší jeho cena.
Prostřednictvím Ruska jsme čaj poznali také my. Tradice čaje v této zemi však není zdaleka tak dlouhá, jak by nasvědčovala společná hranice tohoto státu s Čínou. Mnoho obyvatel této země si čaj oblíbilo a začalo se tradovat přísloví: �Tam, kde mají dobrý čaj, pije se méně vodka.�
Do Evropy se čaj dostal v 16. století. Přestože si tento nápoj získal mnnoho příznivců, našli se zde i odpůrci, kteří tvrdili, že pitím čaje ztrácí muži přitažlivost pro ženy. Po Portugalsku a Holandsku se stala třetí velmocí zapojenou do obchodu s Čínou a Indií Anglie, jejíž král Karel II se roku 1660 oženil s portugalskou Kateřinou. Oba prý bily velkými milovníky čaje a Kateřuna díky své výbavě čítajicí nekolik kilogramů čaje rozšířila lásku k tomuto nápoji po celé Aglii.